Poté, co County Flying Club, působící na letišti Rearsby, zakoupil z USA letoun Taylorcraft Model A, se člen klubu Alfred Launcelot Wykes (nar. 29. dubna 1899) rozhodl, že ve Velké Británii je pro něj vhodný trh. Wykes, výkonný ředitel společnosti Crowther Ltd z Thurmastonu v Leicesteru, která se zabývala výrobou textilních strojů, navštívil Ameriku a setkal se s C.G. Taylorem, který pocházel z Nottinghamu. Wykes byl s Taylorem v kontaktu ještě před jeho emigrací do Ameriky ve 20. letech 20. století. Po získání licenčních práv na novější model B byla společnost Taylorcraft Aeroplanes (England) Ltd, 21. listopadu 1938 zaregistrována jako soukromá společnost s právy na výrobu i prodej pro Britské impérium a Evropu.
Součástí licenční smlouvy byl i zakoupeny a z Ameriky odeslány kompletní přípravky na výrobu svařovaného trupu spolu s kompletní sadou výkresů, technických informací a rozpisů materiálů. Také byl zakoupen a do závodu v Thurmastonu dodán kompletní letoun Taylorcraft Model B. První letadlo vyrobené v Britannia Works se od původního amerického modelu B lišilo použitím silnějších britských standardních trubek a větších nosníků křídel a bylo označeno jako Model Plus C. Práce na prvním letadle začaly v únoru 1939. První let se uskutečnil 3. května, pouhých devět týdnů od zahájení výroby.
První letadla pro civilní trh byla prodávána leteckým klubům za 500 liber za kus, ale přesto se společnost před vypuknutím války ocitla ve finančních potížích. Její omezený rodinný kapitál, byl vyčerpán a vznikly vážné problémy s cash flow. Při zpětném pohledu se zdá nepravděpodobné, že by výroba mohla pokračovat, nebýt vypuknutí války a následných vojenských zakázek.
Po vypuknutí druhé světové války bylo soukromé létání zakázáno a společnost Taylorcraft Aeroplanes (England) Limited prakticky stagnovala. Nicméně, po vojenském zájmu o Model Plus C, v roce 1939 došlo ke změně na výkonnější britskou pohonnou jednotku, což vedlo k modelu Plus D, který nakonec vstoupil do služby britského letectva jako Auster I. Kromě toho byly získány subdodávky od velkých leteckých firem na komponenty pro letouny Airspeed Oxford, Hurricane, Spitfire, Armstrong Whitworth Albemarle a Hawker Audax. Aby společnost mohla zajistit všechny své aktivity, převzala letiště County Flying Group na Gaddesby lane v Rearsby, asi 8 km severovýchodně od Thurmastonu, kde byly postaveny hangáry a provedeny další přístavby.
Ke konci druhé světové války, ředitel Wykes připravoval plány na prodej civilních letounů Auster pro aktivní létání v době míru. Aby se uspokojila očekávaná poptávka, byla zahájena opatření k nalezení distributorů a zástupců ve Velké Británii i v zahraničí. Bohužel se jeho plány nedočkaly naplnění, protože 14. května 1944 zemřel při nehodě s letounem Auster IV. To byla pro společnost, která se vždy spoléhala na Wykesovo úsilí a nadšení, těžká rána.
Po ukončení II. světové války pokračovala vojenská výroba Modelu K a jeho cvičného ekvivalentu Modelu Q, ale zájem se nyní vrátil k civilnímu trhu. Bylo rozhodnuto vyrobit dva letouny, jeden dvoumístný a druhý třímístný. Základem těchto a téměř veškeré poválečné civilní produkce společnosti, počínaje třímístným Modelem J/1 Autocrat z roku 1946 a dvoumístným J/2, tvořil základní drak válečného pozorovacího letounu Auster V.
Po skončení licenční smlouvy se společností Taylorcraft of America po válce byl název společnosti 8. března 1946 změněn na Auster Aircraft Limited. Výroba v Rearsby, kde se od roku 1947 soustředila jak konstrukce, tak výroba civilních i vojenských letadel, pokračovala. Během následujících 13 let se prakticky veškerá produkce společnosti Auster točila kolem variant J/1 a J/5. Do výroby se dostaly pouze dva další projekty, neúspěšný B.8 Agricola a náhrada za AOP.6 – AOP.9.
V roce 1959, kdy výroba letadel probíhala v omezeném měřítku, oslovila společnost Auster portugalská společnost O.G.M.A. (Oficinas Gerais de Material Aeronautico), která hledala lehké cvičné/komunikační letadlo. Požadované letadlo mělo být dvoumístné, ale s kapacitou až tří míst k sezení, poháněné motorem typu Lycoming. Výsledkem byla řada Auster D, dvoumístný D.4, založený na J/2 Arrow, a třímístný D.5, založený na J/1N, ale důkladně modernizovaný, s kovovými nosníky křídel a kovovou vrtulí nahrazující standardní dřevěné vrtule Auster.
Požadavek společnosti O.G.M.A. spočíval v licenci na výrobu v Portugalsku a bylo zapotřebí kompletních výrobních podkladů, včetně výkresů nástrojů, přípravků a komponentů, stejně jako specifikací materiálů, výrobních provozních detailů a dalších pokynů. Původní smlouva, podepsaná 4. listopadu 1959, stanovila, že 20 kompletních letadel, patnáct D.5 a pět D.4, by měla postavit společnost Auster, zatímco 150 mělo být vyrobeno společností O.G.M.A. v Portugalsku.
Zatímco výroba pro zakázku O.G.M.A. pokračovala, děly se mnohem významnější události. 7. října 1960 společnost převzala společnost Pressed Steel Company a stala se součástí British Executive and General Aircraft Limited (BEAGLE). Pobočka Rearsby se nyní stala Beagle-Auster, přičemž design a vývoj Austeru pokračovaly v rámci nového korporátního rámce.
Mezi lety 1959 a 1962 Auster a Beagle-Auster odkoupily od ministerstva letectví několik sérií letounů AOP Mk 6 a T.7, které byly určeny k likvidaci. Tyto letouny byly přestavěny na Auster 6A Tugmaster, který ale nedal společnosti Beagle image, kterou hledala. Dalším pokusem toto změnit byl model A.61 Terrier 1, což byla vylepšená verze 6A Tugmaster, a nakonec se objevil Terrier 2.
V roce 1966 společnost Pressed Steel Company převzala British Motor Corporation a později British Leyland. Jelikož do projektu Beagle již bylo investováno 5–6 milionů liber, rozhodli se odstoupit a prodat své podíly v leteckém průmyslu vládě. Beagle měl v té době tři konstrukční týmy; Beagle a Miles v Shorehamu a tým Auster v Rearsby. Bylo zřejmé, že Beagle neměl kapacitu na to, aby se vypořádal se všemi plánovanými produkty, ať už z hlediska návrhu, vývoje a výzkumu, konstrukce nebo výroby. Proto se veškeré úsilí soustředilo pouze na projekty Beagle. Po tomto rozhodnutí byla jména Auster a Miles vymazána z názvu Beagle Aircraft a oba závody měly fungovat pod názvem Beagle Aircraft Limited.
V roce 1968 došlo ke změně v uspořádání řízení Beagle. Bylo konstatováno že mít dvě základny vzdálené 150 mil od sebe je neekonomické a bylo zvažováno uzavření Rearsby. Zároveň bylo rozhodnuto o prodeji společnosti Auster. O společnost Auster projevilo zájem několik společností a nakonec společnost Hants and Sussex Aviation (H and S), která operovala z letiště v Portsmouthu, koupila Auster, včetně skladů, výkresů, technických informací a nástrojů, za částku 35 000 liber.
V roce 1971 převzala společnost H and S od společnosti Rolls-Royce kompletní podnikání v oblasti podpory motorů Gipsy a bylo nutné najít prostor pro jeho umístění. Bylo rozhodnuto prodat své podíly v Austeru společnosti RF Saywell ze Shorehamu, která se o Auster starala další tři roky. Poté společnost prodala společnosti Precision Engineering ze Systonu, která ji následně prodala CJ Bakerovi z Carr Farm v Thorney v Newarku v Nottinghamshire.
Toto je kompletní historie firmy Auster, převzatá a přeložená ze skvělých stránek: www.britishaviation-ptp.com
Nutno též dodat, že poslední vyrobené letadlo bylo v roce 1967 byl typ Beagle Husky. Firma Auster se po válce zaměřila hlavně na přestavby svých letounů dodaných RAF. Konstrukce letounů Auster byla ale na konci padesátých let již zastaralá. Většina konkurenčních výrobců zaváděla nové konstrukce, které byly celokovové, s tříkolovými podvozky a poháněné modernějšími motory. Přestavby z vojenských odprodejů byly pracné. Například u modelu Terrier se zjistilo, že na přestavbu každého letadla po jeho vojenském použití bylo vynaloženo více pracovních hodin než na stavbu nového letadla pro armádu.
Nicméně, letounů Auster, ať již pod názvem Taylorcraft, Auster, Beagle či OGMA bylo vyrobeno celkem 3708. To je velmi úctyhodné číslo! Mnohé z těchto skvělých letadel ještě létají a dělají radost jak jejich majitelům tak i návštěvníkům letišť po celém světě.
